Po nás ať přijde potopa! / František Gellner

Puberta -- Přetékající pohár -- Píseň dobrodruhova -- Přátelství duší -- Pozdrav rodnému kraji -- Kázání Spartakova -- Reflexe -- Na divou montaň zřel jsem se zápalem -- Vzduchoplavec -- Neděle -- Bezcestí -- Po nás ať přijde potopa! -- To je teď celá moudrost moje -- Na sofa zeleném -- Jako ty polní rostliny -- Noc byla touhou přesycená -- Demaskovaná láska -- Perspektiva -- Záchvat nervózní -- Pro klid své duše -- Píseň -- Smuteční -- Vzpomínka -- Rusá láska -- Chiméra -- A přece zdráhám se -- Miluju severní nebe -- Sentimentální žádosti -- Stísněnost -- Blasfémie -- Elegie -- Na dálném jihu snad -- Náhle se zachvěje má duše

Prvotina významného českého básníka, prozaika a kreslíře, poprvé vydaná roku 1901, je výrazem autorova svébytného vyjádření vztahu ke světu a společnosti. František Gellner zaujímá nekompromisní postoj snad ke všemu, co ho obklopuje. Pohybuje se ale i na vlnách smutku, pocitů outsiderství, marného hledání místa, kde by člověk zakotvil. I proto může zvolat titulní furiantské heslo, které vychází i z přesvědčení, že smrt je na dosah, že obchází kolem a jedinou cestou, jak se smířit s jejím příchodem, je užívat si života. "Čas nudný v hospodě zabíjím," vzlyká nad pivem v prasklé sklenici a vzápětí sleduje dav prostitutek, který se "hrne" v přízračném soumraku kolem hospodských oken. Alkohol a prodejné ženy se střídají s rezignujícími úšklebky, záchvaty veselosti se mění v teskné předtuchy. Gellner s neobyčejnou přesností rozkládá "veteš vzpomínek", v níž "hladové vášně unavené bojem", truchlivé duše i prohýřené noci podávají portrét člověka, jemuž sice "svět podlamuje síly", ale on se ho ani přes tuto skutečnost nedokáže úplně zřeknout.