První a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana (1941-2010). Příběh osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaný "blbeckými" historkami z náhradní vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Nesmírně sugestivní vyprávění, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti - jako politickou zvůlí ocejchovaný "třídní nepřítel", a tudíž neplnohodnotný, "bývalý člověk".Křižan toto vyprávění se silně autobiografickými prvky napsal, když mu bylo 27 let, avšak jeho vydání v mateřském jazyce se nedožil: začátkem 70. let sloupcové korektury rozmetaly normalizační čistky a v kvasu konce tisíciletí vyzněly všechny snahy o jeho zpřístupnění čtenářům do prázdna. Nyní Stín konečně spatřuje světlo světa.